Více muslimů

Text o tom, proč v Evropě potřebujeme více muslimů, o tom, jak nevypadá nadhled, a o tom, jak nás Čechy vnímají lidé zvenčí 

Sedím v metru a jedu do práce. Na protější trojsedačce diskutují dva vysokoškoláci. Probírají přednášky a plány na léto. Náhle přecházejí k vážnějším tématům.

- "Tyvole ta Belgie, ty mě zase nasr***."

- "No tyvole, já jsem na to včera koukal..."

- "Já bych tam vlítnul a všechny je vyvraždil. Je sice pravda, že by to vodnesli i civilisti, ale co jako. Voni si z nás tady dělaj terče, postupně nás vyvražďujou a my akorát držíme hubu a pomáháme jim."

- "Za to může tady ten zasr*** evropskej humanismus. Jako fajn, mějme se všichni rádi, ale tady se to jako krutě přehání."

- "Tyvole dyť ten islám by se měl zakázat, když hlásá takovýdle věci. Normálně bych ho tady u nás zakázal a u nich bych to vymlátil, když je to takovýdle militantní náboženství. Ale my ne, my jim ještě budem pomáhat a nechávat se za to zabíjet."

- "No dyť to je normální válka vole. My jsme ve válce! Jen se podívej na ty uprchlíky. To je normálně bojová taktika. Jenomže než nám to dojde, tak se nám sem všechny ty svi** infiltrujou, a pak z nás udělaj řezanku."

- "Tovížejovole, prej chudáci, co potřebujou pomoc."

- "Ale jo, dobře. Chceš k nám, oukej, vzdej se islámu. Ale to nikdo z nich neudělá. Dyť se na ně podívej, jaký jsou to fanatici všechno."

Odpoledne jsem měl sraz s jednou svou známou. Vlastně jsme se zatím znali jen přes internet. Dneska jsme se poprvé sešli naživo. Na několik dní přijela do Prahy. Z Kataru. Neptal jsem se jí, ale dost pravděpodobně bude muslimka. Líčila mi své zážitky z Česka. Jak si myslela, že tu bude nějaký čas žít a studovat, ale teď nad svým rozhodnutím velmi váhá. "Tady jsou všichni strašně nepříjemní. Nevrlí, pořád zamračení. Všechno je problém. Všichni dávají najevo, jak je obtěžuješ, jak mají hodně práce, jak je nezajímáš. Proč?" Ona sama přitom byla velmi milá. Otevřená, usměvavá. Neměla nijak arabské vzezření ani oblečení. Úplně normální, eurostandardně vypadající holka v triku a džínech, co si se mnou dala kafe ve Starbucksu.

Frustrace mladíků z dnešního rána je zcela pochopitelná. Brutální útoky, po kterých zůstanou desítky zavražděných nevinných lidí a stovky zraněných. Bezmoc tváří v tvář neschopnosti takovému útoku jakkoli čelit či zamezit jeho možnému opakování kdekoli a kdykoli. Neúprosná logika bombových atentátů nechává chladným jen málokoho. Pokud se ovšem podaří prosadit sdílené přesvědčení, že toto je islám, bude to velké vítězství těch, kdo tyto útoky podnikají.

Bojůvky, boje a války vedené ve jménu vyššího duchovního principu se táhnou dějinami Evropy. Vždy se našli tací, kteří své méně či více zjevné militantní přesvědčení schovávali za náboženské nálepky. Své radikální a čím dál méně zvladatelné frakce měla i naše armáda husitských bojovníků. Stejně jako v případě českého husitství, ani nyní není na místě podlehnout klamu, že tyto radikální projevy jsou vlastním základem učení, které se zdají navenek reprezentovat. ("Husiti/Muslimové? – jo, to jsou ti, kterým jde jen o to všechno zničit a všechny pozabíjet.") Ti, kdo tak činí, sami sebe radikalizují a svým smýšlením se začínají blížit způsobu myšlení sebevražedných útočníků. Dostávají se do rozpoložení, v němž jsou ochotni přehlížet v evropských ústavách i tradici zakotvené právo na svobodu vyznání, hlásat teorie o vyhlazení celých částí lidské populace či zastávat princip kolektivní viny.

Míra této zhoubné generalizace s přibývajícími bombovými útoky stoupá, protože je to v mnoha případech jediná zkušenost (zprostředkovaná ještě přes média), kterou Středoevropan s islámem má. Takže ne méně muslimů v Evropě, jak mnozí v obavách volají - potřebujeme VÍCE muslimů. Abychom zjistili, že ne všichni jsou špatní. Abychom pochopili, že každá dobrá myšlenka se dá zneužít. Abychom si přestali o sobě myslet, že jenom my jsme ti správní, dobří a dokonalí. Abychom se tu za chvíli nestali jedním velkým Ku-klux-klanem.